Předchozí víkend jsem po nějaké době strávila opět na pracovní cestě, tentokrát v jednom nejvzdálenějším koutě naší republiky. Ze všeho nejvíc jsem se těšila pochopitelně na cestu vlakem a jejich kávu, koláčky, dortíky a na zpáteční cestě jsem měla v plánu sushi. Jemu ale muselo nejdřív předcházet přežití víkendu v téměř cizím prostředí.
Nebyla jsem na podobné brigádě poprvé a tak jsem se zkušeně vypravila rovnou do hypermaketu do sektoru pečiva, kde tradičně již asi rok stojí stánek prezentované firmy. Omyl. Dorazivší místně znalá hosteska mě ale rychle upozornila, že takhle to nepůjde. Je totiž nutno projít služebním vchodem a bezpečnostní kontrolou. Tam odevzdat peníze, doklady, svrchní oblečení, potraviny a nápoje, mobil... V domnění, že se jedná pouze o falešný poplach jsem se na podpadku s kufrem a taškou jídla odtočila a vydala do služebního vchodu (který byl pochopitelně hned za stánkem, ale bylo nutno přijít oficiálně - zvenčí).
Paní bezpečačka mě ale ubezpečila, že slečna hosteska měla naprosto pravdu (a dokonce byla ve svém vyjadřování i mírná). Nevěřila jsem svým očím a uším ještě víc a v podstatě jsem uhálila pouze kapesníčky a pomádu na rýmu (je přeci neefektivní odbíhat třikrát během deseti minut pro kapesník ke služebnímu vchodu). Po zdolání bezpečnostní bariery se ale již s jistými omezeními dalo po zbytek dne pracovat.
Ovšem příjezd na hotel mě pobavil a nenechal mě na pochybách, že jsem opravdu z jiného kraje. Hotel nemá recepci, vše se řeší s přítomnou servírkou u baru. Pokoj jsem měla ve třetím patře bez výtahu a jiný, než v objednávce. Kromě toho na pokoji nejenže nebyly závěsy nad oknem do ulice, ale také nebyl vůbec žádný úložný prostor - věšák, háček na ručník, nebo dokonce skříň. Ve zcela novém sprchovém koutě s řadou masážních trysek jsem na poličce na šampóny objevila nějakou součástku, o které jsem vůbec nedokázala identifikovat, kam by asi tak v té sprše mohla patřit. Naštěstí ale sprcha evidentně fungovala i bez ní.
Přes všechny zarážející, ale i úsměvné situace, jsem si pobyt v "cizině" báječně užila díky spoustě milých a přátelských lidí. Je pravda, že třeba chování v hotelu by v Praze mohlo být označeno jako neprofesionální. O to ale bylo příjemnější a dokresilo celou atmosféru zcela jiného světa, i když v podstatě jen pár set kilometrů od nemocnice. Vrátila jsem vyčerpaná a nevyspaná, ale nadmíru spokojená a slastně unavená (a s nafasovanýma dvěma páry bot, platem jogurtů a čtyřma krabicema sypání do jogurtu).
Žádné komentáře:
Okomentovat