Specifická vlastnost mého bytu

Můj Byteček je skvělý! Kromě toho, že je prostě skoro mimo Prahu a všude to mám celkem daleko, má samé dobré vlastnosti. Autobus mi staví pod oknem, takže nemusím běhat 20 minut každé ráno k metru, hned vedle domu je les, za dobré viditelnosti (a když si nasadím brýle) můžu vidět na Krkonoše (!!!). Od přibližně dubna do září mi prosklená východní stěna umožňuje dopolední opalování se přímo z postele. Stačí otevřít okno. Fascinující je pro mě i běžná přiměřeně nízká inverze, kdy třípatrovým rodinným domům pod mými okny nejsou vidět ani komíny a celé Ďáblice pokrývá kompaktní mlha. Ale z mého pátého patra mám prostě nad sebou jasno a sluníčko. Hned po nastěhování se do Bytečku před více než dvěma lety jsem ale objevila ještě jednu jeho, docela poťouchlou vlastnost.

To, že se někam nastěhujete, rozmístíte svoje věci do jednotlivých kusů nábytku a pak je půlroku hledáte, to je asi normální po většině stěhování. Takhle jsem celkem dost času zabila hledáním papírů do tiskárny, některých kusů kuchyňského náčiní, sezónní oblečení nebo některé úklidové prostředky. Zcela náhodou jsem je později objevila a říkám si, aha - to je docela logické místo na uložení téhle věci, nechám to tu. A ouha - dalšího půlroku je mi záhadou, kde ty papíry do tiskárny mám.

I tohle by se dalo vysvětlit mojí vlastní hlavou děravou nebo alespoň chvilkovým selháním chladného rozumového postupu. Ale před časem jsem dospěla k závěru, že mi Byteček některé věci prostě zcela cíleně schovává. Za ty dva roky už postrádám: černý svetr s lodičkovým výstřihem, rifle, černé pantofle na podpadku, které jsem si brala na služební cesty, protože se prostě dají zcela jednoduše a nenápadně během stání u stánku vyzout (až na to, že jsem pak asi o 8 cm menší), 3G USB, tábornickou lžíci a zavírací kudlu s dřevěnou střenkou.
Opakovaně jsem prohledávala všechna možná, a po té i nemožné místa, kam bych mohla tyhle kusy svého vybavení odložit. Opakovaně neúspěšně. Oblečení není ani v jedné ze skříní, ani v žádném zavazadle ani v knihovně. USB není v žádné obale od noťasu, u nikoho nezůstalo a ani nezapadlo do žádné skryté kapsy v žádném batohu, stejně jako tábornické vybavení, o pantoflích se ani nezmiňuji. 

Ale jak už to tak Murphyho zákon říká: nejjednodušší způsob k nalezení ztracení věci je koupit si stejnou věc znova. Takže den po té, co jsem si koupila nové kalhoty, jsem ztracené džíny objevila zcela logicky uklizené ve skříni mezi dalšíma kalhotama, kam jsem se ale zaručeně při jejich hledání dívala několikrát. Před odjezdem na Valdek jsem si na konci ledna koupila také nový tábornický příbor a teď, když jsem po třech týdnech přebírala kupu zavazadel na podlaze, jsem ten původní našla přesně v té kapse, kam vždycky patřil, a dokonce i spolu s zavírací kudlou. USB na mě vyskočilo z poza stolu, když jsem se snažila vysoukat kabel od starého noťasu během balení se do Pece. Uffff... Před dvěma týdny jsem rezignovala na čekání na svetr a koupila si nový. Ale ten původní se zatím neukázal (podezřívám babičku, že ho má u sebe na spravení - aby se nenudila - a že mi ho ale cíleně zapírá). No a pantofle, tak bez těch jsem schopná docela dobře fungovat, ale když by nááááhodou to bez nich nešlo, tak si koupím nové (a budu mít dvoje).